Zámutek
Zámutek, tku, m. = zamoucení, pohnutí, zbouření vnitřní zvl. žalostivé, die Betrübniss. Z. wit. 70. 20., 90. 15, 141. 3. V den z-ku. V. Z naplnil srdce Vaše. Ben. Br. Syn bláznivý zámutkem jest matce své. Ht. Sl. ml. 207. Nepochybuji, že již o smrti našeho p. hraběte z Hodic vědomosť míti ráčíte a nad odchodem jeho od nás, jak slušné, z. nésti. Žer. 336. Manželka nebožtíka Valenta i s svými sirotky v z-tku svém prosí práva věrného. NB. Tč. 93. S ním jsem v z-tce. Ž. Kl. (Anth. Jir. I. 3. vyd. 7.). Zámutků a soužení na sebe od Boha vzložených na svá ramena vezmi; Ne k z-tku, ale k slávě a radosti se strojil; Až z-tkem téměř mru. BR. II. 74 a., 75. b., 121. b. Sami z-tkóv takovým lidem nečinili. Kšch. 25. Bude ten čas taký z. v lidech. Pass. 13. (Hý.). Dvojí jsú blahoslavení: jedni v radosti věčné a druzí v očistci; první jest bez z-tku, ale druhé v z-tku; Skrze mnohé zámutky mu- síme přijíti do nebes. Hus III. 167., 183. — Vz Kat. 3047., Mus. 1880. 123. Zármutek.