Zamysliti
Zamysliti, il, šlen, ení; zamýšleti, ejí, ej, eje (íc), el, en, ení = vymysliti, smysliti, ersinnen, erdenken, erfinden, erdichten ; umí- niti si, té mysli býti, sich vornehmen, ge- denken ; zámysl bráti, vorgeben, Vorwand nehmen, zum Vorwande haben i myšlením na něco zapomenouti, vergessen se == v my- šlénkách se pohřížiti, sich in Gedanken ver- tiefen o. verlieren. Jg. — co. Měděnou minci z. (vymysliti); nový způsob honění (vymy- sliti). V. Veliké věci zamýšlíme (vymýšlíme). Sych. Homerus zamyslil (vymyslil) mnohé věci. Troj. Mysli na něco jiného a tak to zamysli (na to zapomeň). Us. Co zamýšlíš? Was hast du vor? Was beabsichtigst du? Was zu thun bist du im Begriffe? Was führst du im Schilde? Womit trägst du dich? Was planst du? Was bist du Willens zu thun ? Us. Dch. Donášači šepcú, čo za- myšlia a on súdi, jako zvyknul tyran; Čiňme ale, aby nezbadali, že sme lovy zamysleli na nich. Shovárajma sa len medzi sebou. Zbr. Lžd. 75., 96. Moře neunese, co rozum zamyslí. Brt. S. 101. Kteráž ještě dosti záhy zpravila chotě o tom, co Soběslav zamýšlel. Ddk. IV. 128. A jedna strana z těch kněží cestu různice zamyslila. List z r. 1532. Z-slil těžké muky. Výb. II. 19. Musil to z., aby jie odbyl. Kšch. 24. Robenec nemoha jie odbyti zamysli (finxit) toto. IB. 24. Z-sliv vše horšie práva. Alx. El. v. 231. (HP. 65.) Nebývalú věc zamysli. Alx. B. v. 292. (HP. 79.) Tenť uzří súd boží, ktož je to zamyslil. Št. N. 22. — sobě co. Pekelný bůh, jakéhož si pohané zamyslili (vymyslili). V. Z. si pouť. Kom. Matka zalamovala rukama na prahu pozerajúc za ňou, že čo si to dievča zamy- slelo. Dbš. Sl. pov. II. 47. — co s kým. Přemysl s Libušiú vše právo zemské zamysli (vymyslil). Dal. 14. -- si, sobě = umíniti si. V. Obe si hovely, ako si kedy zamysleli; Ako si zamyslel, tak schystal sa. Dbš. Sl. pov. III. 25., 58. Zamýšlí sobě, aby své práce zbyl. Pass. 368. — co jak. Tohoť jsem sám od sebe nezamyslil (nevymyslil). Smrž. Či ma už celkom ožobračit chcete? vzdýchal si neboráčik. Ale tí sa raz zl'e boli zamysleli a na všetky prosby nedali nič; Matka po- krútila hlavou, kus zamyslela sa, ale na ostatok dovolila dievke probovať. Dbš. Sl pov. I. 264., III. 89. Na okamžik se zamyslil. Osv. I. 266. Z. se na chvíli. Hrts. Podlé níž (dobroty své Bůh) spásu lidí zamýšlí. Sš. I. 34. Jakož člověk vysoko zamyslil nechtě v božiem býti poslušenstvie, tak Buoh člo- věčenstvie příjem nízko sstúpil. Št. Kn. Š. 20. 32. Bych tuto věc sám o sobě zamyslil. Alx. B. v. 319. (HP. 79.). — s inft. Ji za choť pojíti pomínil a zamyslil. Leg. Zamýšlel jsem dáti syna na studie. Ml. Chránil si všechen zbrojný lid k hlavní bitvě, kterou s králem Belou svésti zamýšlel; Kníže zprvu prý zamýšlel vojsku královu vstříc táhnouti; Zdá se, že také zamýšlel držeti sněm cír- kevní na půdě německé; Soběslav zamýšlí je přepadnouti příští noci. Ddk. III. 51., 107., 167., IV. 29. Pravil, že nebylo příčiny k dalšímu odporu, ledabychom prý zamyslili pod nižádného pána neslušeti. Pal. Děj. III. 3. 174. — se, nachdenklich werden, ins Sinnen versinken. Dch. Syn nič neodpovjedau, hiba sa velmi zamysleti. Er. Sl. čít. 49. Když se na to komorník zapřísáhl, zamyslil se král a celý den o tom rozjímal. Němc. I. 88. — (se) kam. A Žižka v noci táhl, kamž zamyslil a tři posádky tu noc sbořil. Let. 33. Z. se do něčeho, sich vertiefen. Dch., Tč. — co, se nad čím. Kráľ nad vetrom sa zamyslel a dlho krútil z boka na bok hlavou, nemôhol mu dať istoty. Č. čt. II. 481., Ht. Sl. ml. 211. A to, co's z-slil nade mnú, konaj! Pass. 45. Jezero nad vlastní hlubinou se z-lo. Kká. Š. 34. — proč. Z-slil jsem se ze slov těchto. Kos. Ol. I. 172. — co na kom: křivdu. Bs. — se v čem. Člověk se zamyslí v podivení (v myšlénkách se pohřížiti). Hlas.