Zaniknouti
Zaniknouti, knul a kl, utí; zanikati = zajíti, eingehen, zu Grunde gehen, unter- gehen, verschwinden, aufhören. Jg., Dch. — abs. Vznikati a z. Dch. Zanikl, er ist ver- schollen. Dch. Ne žeby přirodilá povaha obou byla zanikla. Sš. II 98. — kam. Slunce za horu zaniklo. Tkad. Svätoboj len dial a vždy dial zaniká a za ním oko točí sa koníka. Č. Čt. II. 95. — s čím. Přátelství obecné s štěstím zaniká. Mudr._— kde. Posléze i jméno hříšníků z-klo v Če- chách a na Moravě. Ddk. II. 406. Všichni lidé v tom o Šimonu bludném mínění za- nikli ; Ve které (debře) Sykus po nekterý prostor v zemi zanikal; Přehluboké v cestě stojí sklepy, v jichžto hloubech (proud ten) často zaniká. Sš. Sk. 97., II. 191., Bs. 165. (Hý.). — odkud. Z povědomí pohanů nikdá docela nezanikla idea věčného Boha. Sš. Sk. 170. — jak. Pozvolnu zaniká umělecká cena toho. Ddk. IV. 175. — kdy. Důsto- jenství proboštské záhy zase zaniklo. Ddk. IV. 271.