Dílný
Dílný (dříve dělný) = dělitelný, theilbar. Počet dl. — na co: na dvé d. Ros. — D. = rozdělený, rozdílný, verschieden. Dal jim (Bůh hovadům) dílné (rozdílné) obyčeje. Rad. zvíř. Satanáš má vuoli svú od tvé daleko dílnú. Roterod. Otčen. — D. = dílčí, dělící. Scheide-. D. zeď, linie, cesta. — D. = díl beroucí. Theil habend, abgetheilt. Nedílní bratří (mezi které dědictví rozděleno není, již ho společně užívají). Pr. měst. — čím: Jsou dskami nedílní. Apol. — oč. O to zboží nejsme dílní. Půh. I. 156. Vz Vš. 175., 261. — 262.; Gl. 37. — s kým oč. Jsem s ním o ten statek nedílný (statkem neoddělený). Pr.