Dílný
Dílný = díl beroucí. Měj přátely, jaké chce, chudé nebo bohaté, když jsou dielní, nemóž než na krále takové zbožie každé nezapsané připadnúti. Vš. Jir. 25. Ten statek nebyl nikdy dílen po otcově smrti až do těchto časů. NB. Tč. 161. D. syn = kterému otec díl statku vykázal, aby na něm samo- statným hospodářem byl; dílní bratři jsou ti, kteří po smrti otcové ve statek se roz- dělili, tak že každý samostatně hospodařil. Bdl. (v Kn. rož. 114.). Ukázal panošemi, že jest dílen; A ti dějí, že jest jim svědomo, že jest dílen; D. bratr. Půh. I. 208., 244. — čeho. Děd, jsa vnuka svého dielen, nemóž jemu poručníkóv žádných ustanoviti, by pak vnuku i statek svój dal. Vš. 240. Že jsem téhož otce syn, jakož i on a také že jsem jeho nikdy dílen nebyl; Boček otce dílen není. Půh. II. 292., 445. Dielen (particeps) jsem jáz hledajúcích kázání tvého. Z. wit. 118. 63. — s kým oč, v čem. O to zboží nejsmy nikdy dílní; O to náš otec s strý- cem naším dílen nebyl. Půh. I. 156., II. 437. Nejsa dílen s svými bratry vpadl mi v mój díl; Neb jsem s svým strýcem v těch ku- sích nikdy dílen nebyl. Půh. II. 362., 436. (530.). — D. = pracovný, ku práci usta- novený, dělný. D. den, Werktag. GR. D. koně. Půh. II. 82. D. vyrabitel. Kaizl 33. — Dílné (Dílny), louky u Hynkové. Pk.