Zápačí
Zápačí (západčí), n., zápač, i, f., zápak, u, m. = stinná strana, kam slunce nepadá; místo v stínu, za stavením, die Schattenseite. Hlavně na Slov. V zápaku ještě sníh leží. Us. Ta komora leží od slunce v zápačí (k půlnoční straně). Us. V západčí neroste víno silnější. V. V zápačí špatně zrají plo- diny. Mor. Knrz. Slyším baču loučiti se s nimi ze zápače. Pokr. Z hor 93. Hoj! jaké to kvítko na zápačích zkvétá! Hdk. C. 219. Pole v zápači. Na mor. Val. Vck. Ne od Hebronu, kad zo zápače ztiaď oblak tiahne uajčernejšej; Keď svet ešte v zápači, jim svetlo jeho (šťastie) dostačí; Tu odtial z pa- vlače lzä dovidieť v stráň, do tej zápače. Phld. III. 1. 35., IV. 21., 167.