Zapadnouti
Zapadnouti, ul, utí; (zapásti, zapadu, zastr.), padl, dem; zapadati, zapadovati, zapadávati = někam padnouti, bis hinter etwas fallen, ein-, hinfallen, hineinfallen; zajíti, unter-, niedergehen ; pojíti, zu Grunde gehen, vergehen, verfallen ; napadnutím sněhu přikrytu býti, mit Schnee bedeckt werden, verschneien. Jg. — abs. Klika, zámek dobře zapadá. Us. Slunce zapadlo. V. Lodí zapadla (zanesla se). D. Voda zapadla (opadla). Rgl., Lg., Sl. les. Žena zapadá (chodí s outěžkem). Mor. Knrz. Živnosť ta zapadá, geht zurück. Šp. Když Kosy (Orion) zapadnou, půjdeme do práce. Mor. Tč. Kosy zapadajú, aj zore zname- najú. Sl. spv. II. 61. Keď z nás lístky spa- dajú, zapadá i náš svět (o květinách). Čjk. 118. Keď zapadnul, a nie keď svitá deň, má sa jeho historia písať. Zbr. Lžd. 57. Když sněhu napadá, cestička zapadá. Brt. S. 18. Ještě všecky dni nezapadly. Pk. Ještě všech dní slunce nezapadlo. Prov. Kde síla vládne, tam zákon zapadne. Č. M. 340. — co = popadnouti, ergreifen. Na mor. Val. Brt., Vck. Kde's to zapadl ? Vck., Brt. — kam (do čeho, zač, nač, več, pod co). Kročej zapadává do mechu. Mkr. Válec hmotný, který do dutého těsně za- padá. Mj. 98. Zapadala láska do kamení. Er. P. 213. Zapad sem já do příkopu, to mě mrzelo. Čes. mor. ps. 197. Kameníčko do střevíců zapadá. V. Vrabci zapadli do pole, vrány do lesa. Zapadlo to za postel. Us. Dch. Z-dá sluniečko za ďaleké hory a moje srdiečko za dievčatkom horí. Sl. spv. I. 2. Slunce za horu zapadlo. V. Ať slunce nezapadá na tvůj hněv. V., ZN. Krkavci na mrchu zapadli. Na koho zapadl, toho podávil. V Kunv. Msk. Ptactvo na humenec zapadlo. NA. IV. 119. Slunce nezapadej na rozhněvání vaše. Sš. II. 119. Vítr zapadl v houští. Vrch. Dál a dále zapadal v ka- liště. Us. Z. v otroctví. Šml. Šťastný, kdo lásky v oběť zapadne, prach jeho bude po- ctený. Sldk. 286. Slunce pod obzorník za- padlo. Us. Pdl. — kdy. Má žena před měsícem zapadla (počala). Na Slov. Plk. Boly časy, boly, ale sa minuly, naše zlaté časy dávno zapadnuly, zapadly, zapadly za hory, za skaly, akby ani nikdy neboly bý- valy. Phld. III. 471. — komu. Padá biely sniažok, hustý sniažok padá; zapadla mi moja kvetová zahrada. Sldk. 632. — čím. Dávné věci novými druhdy zapadají (po- míjejí). Troj. Zapadl sněhem. Us. Obrazy zčernely a zapadly prachem. HVaj. BD II. 34. Chodníčky sněhem zapadaly. Č. 147. Keď som išla hore brieškom, zapadla mi hlava sniežkom. Slov. Němc. Moje bilé tělo všecko očerňalo, moje bystré oči pískem zapadnuly. Sš. P. 147. Každá složka orga- nismu zapadá útvarem svým těsně v útvar druhé. Mus. 1880. 424. V bohatej báni pra- cujúci horník ani nevie, ako zapadne zlatým prachom. Phld. III. 25. — jak. Vrstvy za- padají někdy pod úhlem 45—75°. Slunce krásně zapadlo. Sá. V horninách, jichž vrstvy příkře zapadají. NA. IV. 138. Zbraň dobře zapadá, das Gewehr liegt gut (když se pohodlně k líci přikládá). Škd. exc. Za- padli jsme po kolena do sněhu. Us. — kde. Tam sa vy mé k trsťú netlačte, kozičky, zapadnúť mohly byste v bahnách. Hol. 330. Z. koho při krádeži (postihnouti). Na Hané. Bkř. Snad ach zapadnuly (děti) někde sně- hem v poli. Sš. Bs. 97. A to vše zapadlo jako kamen v tůni. Hdk. C. 52. Čím dál, tím víc však oči zapadají v hlavě. Kká. Td. 175. Vše teď v nepaměti zapadává. Čch. Dg. ČKv. 1884. 233. — odkud kam. Z nevole té do vzdory zapadli. Sš. L. 153. — kdy koho. Ivane, Ivane! Čo sa len s tebou stane? Tu v tej noci tajno kdesi zapadly fa tmavé lesy. Č. Čt. II. 72.