ZapáchatiZapáchati; zapáchnouti, chnul a chl, utí;
zapáchávati =
zápach ze sebe vydávati zvl. nepříjemný, einen Geruch von sich ge- ben, Geruch verbreiten, bes. unangenehm riechen, stinken. —
abs. Drůbež, pokoj (je li dlouho zavřen), hrnec, nádoba zapáchá. Ůs. —
jak. Z. líbě, vděčně, mile; obyčejně: nelibě, nepěkně z. (smrděti). Us. Sirovodík zapáchá
po shnilých vejcích. Mj. 37. Čpa- vek ostře zapáchá. Us. Pdl. Kostík zapáchá slabě po česneku. Kk. Kysele z. Dk. P. 17. Lomidreva ešte zďaleka zapáchnul. Dbš. Sl. pov. I. 105. —
komu. Mysl nábožností mu zapáchá. Kom. L. 56. —
komu odkud. Nelibé jí zapáchá
z úst. Sych. —
čím: stuchlinou, D., psinou, kozlem, Sych., po- věrou, Jel., modlářstvím; hry lakomstvím zapáchají. Br. Marnostem oddaný světem zapáchá. Kom. Čím hrnec navře, tím za- páchá, až se rozrazí. Prov. Z. sudem, šev- covinou atd. Us. Z-chá to zde zdechlinou. Us. Dch. —
po něčem, šp. m.:
něčím. —
za něčím, šp. m.:
čím, Jv., ale zdá se nám, že vazby
z. za něčím nikdo neužívá. —
kde. Všudy zapáchá i
při starších ne- vážnosť. Br. Otvorily jej dvere a vôňa fija- liek zapáchla
po celom dome. Dbš. Sl.
pov. II. 43. Z-lo to celým domem.