Zapálený
Zapálený; -len, a, o = rozohněný, roz- žený, zanícený, entzündet, entbrannt, ent- flammt. V. Z. vesnice, Vrat., oběti. Ctib. Z-ná tvář jest svědek nevinnosti. Na Slov. Tč. Z-né oči. Us. Šd. Zaspieval kohútik na zelenom dvore, vstaňže už šuhajko, veď sú biele zore, už sú z-né, už deň znamenajú, drahý je tomu čas, koho preč volajú. Čjk. 47. Oud těla nemocný a zapálený. BR. II. 23. a. Úmyslem zřiezeným spolu aby by- dleli, ne z zapálené chlípnosti tělesné. Hus III. 210. — čím: hněvem. V. Človek hne- vem z-lý zdraví svoje ruší. Na Slov. Tč. Milostí zapálen jsa chtěl obětovati syna. Ctib. Hád. 1. (Shorela) ešte jedna plná hro- mom z-ná stodola. Sl. let. II. 66. — do čeho. D. — jak. Neobětujte viece oběti darmo z-né. Exc. Z-ný, žeby od něho roz- žehl. Km. II. 332. A ten bude jeden hlavní v zlosti velice zapálený. Hus III. 302.