Zapáliti
Zapáliti (zastr. zapoleti), pal, pále (íc), il, en, ení; zapalovati, zapálívati, zapalo- vávati = zažíci, dáti ohni se zejmouti, an- zünden, anbrennen, anstecken, in Brand stecken; vzbuditi, entflammen, entzünden, erregen, anfachen; se = oheň chytiti, Feuer fangen, sich entzünden, aufflammen; velice pohnutu býti k něčemu, entbrennen, sich entflammen, sich ereifern.; zardíti se, začer- venati se, feuerroth werden, erröthen (vor Scham). Jg. — abs. Zloděj zapálil. Us. S ohněm pozorně zacházej, aby nezapálil. Jg. Nuž nechže zapáli, keď sa mu páči. Klčk. V. 116. Jdi dál, ať nezapálíš (říkají žertem zrzounům). U Král. Hrad. Kšť. — co: slámu, dům, stodolu, ves, dříví, Us., město, nenávisť, Jel., oheň, V., žádosť, hněv, lásku, hromadu, milíř, hranici. Us. Slunce zapaluje švestky (barví). Us. Jg. Vyhlíží, jakoby pět vesnic zapálil. Us. Všecka naraduvaná, že dobrú večeru mať bude, potom zapálila pec (= podpálila v peci). Dbš. Sl. pov. VIII. 71. Mesto za- paľte celé a na horní berte sa zámek. Hol. 122. Vyhrožoval mu, že ho (mu) z-lí. Us. Šd. Ta barva (červená) zapaluje srdce udat- ného. Výb. II. 45. Z-lil hrom kostel. Dač. I. 41. Diviš z-liv sám Plačice utekl; Všecka děla pojednou z-li, aby dým od prachu a ohně na hrad se obrátil. Pal. Děj. III. 3. 225., 256. Tento aby duom neb stodolu a onen duši zapálil; Ten hřiech zapaluje lidi a činí je hovadné. Ten hřiech (němý) viece zapaluje člověka a obracie ho v obyčeje hovadné. Hus I. 97., 201. — koho k čemu: k milosti. V. Slova nečistá srdce ku zlému zapalují. Mor. Tč. — co, se kde. Zapálil les okolo hrobu. Flav. Z. pýr na poli, slámu pod kolnou. Z. někomu chalupu nad hlavou. Kdo fúkne na hněvlivého, hneď za- pálí hněv u něho. Na Slov. Tč. Jabka se už na stromech zapalují (červenají). Us. Byl odsouzen, neb z-lil v Kunovicích. Us. Tč. Večer je, tmie sä; v izbách zažihajú sviece a pod kozúbkami zapaľujú lúče a triesky. Hdž. Čít. 110. Zapal tri svičky na stole. Sl. spv. V. 200. Z-lil se v obličeji. Us. Vlč. Aj svetla sme z-li okolo neho. Dbš. Sl. pov. IV. 63. Tu již zapalovalo se, i to ubránieno; Ježto sě i tu již zapalovalo (ho- řeti počalo); Přišli sme zasě v pondělí o po- ledni a v Spytinově se zapálilo, pomáhali sme hasiti. NB. Tč. 85., 125. Upálilo se děťátko, košilku na sobě svíčkou zapálivši; Hrom z-lil v jedné věži mnoho prachu ruč- ničného. Dal. I. 103., 301. Sehnali je do kaply a z-li o (= okolo) nich. Let. 42. Vzem oheň pokoj o nich zapálil. Pass. 383. Jednoho dvoru zapáliti nemohli, ač zapa- lovali onde i onde. Let. 288. Veť mi nik konope v močidle nezapálí! Zátur. — se. Ovoce se zapaluje. Prach se zapálil. Har. Panna se zapálila (se zarděla). Střechy se zapálily, die Dachungen fingen Feuer. Dch. Trnky se už zapalují. Mor. Vck. Kdo sa zapaluje zlé řeči slyšíce, móžeš o ňom dobře mysleť a chváliť co najvíce. Na Slov. Tč. Skočil pod most a ešte si kus odpo- činul, kým sa zore začaly zapalovať, bis der Himmel anfing sich zu röthen. Dbš. Sl. pov. I. 326. Sotva že se zory zapalovať po- čínaly (sotva že svítalo). Němc. VIL 171. A Úlice sú sě zapálily. Arch. V. 316. Jistě zapálilo by sě naše srdce, abychom pokorně modlili se. Hus I. 317. — co, koho, se čím. Ohněm ducha sv. srdce z.; se hněvem; se milostí z. V. Láskou se z., Vrat., studem. Z. ves střelbou. Us. Dch. Zapal srdce moje ohněm svaté lásky. Mž. 127. Že lúčom neb sirkou mesto zapáli. Hol. 116. Dílem ducha sv. jako nějakým ohněm srdce jejich za- paluje. BR. II. 14. a. Zapálili sa bratia hne- vom a hanbou a neozvali sa viac. Dbš. Sl. pov. I. 315. Z-lil se žádostí upřímnou. Pal. Děj. V. 1. 217. Z. se něčí nešetrností. Har. I. 57. Z. se žádostí, Bart., láskú. BN. Srdce naše radostí se zapalovalo. Hus II. 140. — čím k čemu, kam. Rozpovedá; ihneď ta- kovouto do bitky zapáli srdca rečou. Hol. 20. On ho k hnevu zapaluje svojú hlúpu rečí. Na Slov. Tč. Duch sv. srdce učedlní- kóv láskú k Bohu zapálil; Srdce lidí ne- zatvrzených písmem božím zapaluje se k do- brému ; Viděním nákladných a velmě div- ných marností zapalují sě lidé viece k ofě- rovánie než k modlenie. Hus I. 112., II. 143., I. 78. Čistú milostí jsú k Bohu zapáleni. Št. N. 72. 23. Horlivým milováním zapálen bude k nim. Ib. 280. 11. — co, se v čem. Z. se v hněvu, Bibl., v závisti. V. Zapálil se v žádosti její. Sych. V jeho milování svou žádosť zapálila. Troj. V jejíž žádosti se neřádně z-lil. V. Z-li sě k ní v žádosti; Tiem podnětem člověk byl zapálen v hřiechu. Št. N. 61. 35., 113. 18. Též i mužie, opustivše obyčej přirozený ženy, z-li sú sě v žádo- stech svých spolu, mužie na mužech ohav- nosť činiece; A také zasě ti, kteříž pomnie, že sú co nehodného činili, z bolesti srdečné v milovánie božiem sě zapalují; Vnitřním nadchnutím srdce navštěvuje a ku prospěchu v ctnostech zapaluje; Duch sv. dává se, aby v dobrém hojně zapálil. Hus I. 193., II. 265., III. 60., 158. — co, se jak. Z. se v horlivosť. Troj. Z-lil mimo svou vůli, bez zlého úmyslu. Us. Zapálil sa ako va- rený rak. Zbr. Hry 120. Zapálila sa ako růža, ako zora. Mt. S. L 98., Dbš. Sl. pov. I. 203., 147. Z-lil se až po uši, co ho bylo hanba. Mor. Šd. Dybych veďel, kde zahynu, zapálil bych tú dedinu, zapálil bych od kostela, aby milá nezhorela. Pck. Ps. 23. Aby žádosť byla viece zapálena. Hus I. 308. Z ženy žádosť jako oheň zapálí (Ecc. 9.). Hus I. 279. — co, se oč. Co sa o to tak zapaluješ (zasazuješ, usiluješ) ? Na Zlín- sku. Brt. Hoří ve tváři, že by o něho mohl sirku zapáliti. Kos. Ol. I. 252. — se od čeho. Žlázy se mu od křiku zapálily. Sych. Ná- ramnými tedáž sa zapáli od jedu hnevmi. Hol. 113. Zapálily sa čerešne, višne od slnca. Mt. S. I. 32. Zapalte se zelené višně od slnka. Sš. P. 410. — co, se komu. Z. si doutník, dýmku. Us. Ohně jejich mně za- pálaly oko (haben mich geblendet). Mš. exc. Běžel, jakoby mu hlavu zapálil. Us. Vlč. Z-lo se mu lýtko, líce atd. Us. Šd., Němc. Zapalte si! Podej mi sirku, ať si zapálím. Us. Z-lil mu stodolu. Us.— proč. Pro své záviny se zapáliti (se zapýřiti). Št. Ř. 232. a. Ten se studem zapálil. Us. Cf. Bratia sa zapálili i od ohně i od hanby a zatichli. Dbš. Sl. pov. I. 314. Z. se čím. — kdy. Po kterémžto zavěšenie tudiež u jednoho z těch dvú spolupřísežných zapálili. NB. Tč. 85. Na večer před sv. Janem Křti- telem zapalují lidé v okolí rožnovském na pahorcích tak zvané svatojanské ohně. Kld. II. 301. — odkud. Z jisker žertvy si za- palují druzí pochodně. Vrch. Myth. I. 217. A keby mi ne pre milu, zapalil bym tu dzedzinu, ej zapalil bym od koscela, že by mila neshorela. Sl. ps. 329. Z horka lesové sa zapalovali. Let. 208. Odtud všeckno jiné se zapalovalo. Dač. I. 71. — čím s kým. Zapálil s bratrem sirkami stoh, aby se sou- sedu pomstil. Us.