Zapchatí
Zapchatí, zapchávati, zapchnouti,, chnul a chl, ut, utí = zacpati, verstopfen; pích- nouti, ein-, er-, hineinstechen, einstecken. — abs. Tam boly aj krčiažky na pohotove, nabral do jednoho tej vody, zapchal a dobre do vátošni ochránil. Dbš. Sl. pov. I. 387. — co, koho. Zapchli prase (zapíchli). Mor. Šd. Oči zapchaj, brucho napchaj (žij střídmě). Zátur. — co komu. Zapchaj že mu ústa (ústa nikomu nezašiješ). Zátur. Musel bys moc chleba mať, abys všetkým ľďom ústa zapchal. Zátur. Nesmieme šťastiu každú dierku zapchať, aby dnu vliezť nemohlo. Lipa I. 39. Špatným řečám dobrý člověk uši své zapchává. Na Slov. Tč. — co komu kam. Zapchati si trn do prstu, do nohy. Tč. Zapchni kolek do zemi (zabodni). Mor. Tč. — co čím kam kde. Zlý jazyk chce cudzými chybami zapchať črevo svoje. Na Slov. Tč. Z. krávu nožem (zaříznouti, za- píchnouti). Z. nožem do stromu. Tč. Trním zapchaj tvoje uši, když utrhač mluví, co slyšať nesluší. Na Slov. Tč. A jeho nádobná Katruša, len tak zapchávala si ústa pod prípeckom, aby nezasmiala sa na hlas. Dbš. Sl. pov. III. 13. Cosi mě zapchalo v ruce. Mor. Tč. Darmo zapchávať pred budúcností zvonom sluch bavlnou. Sldk. Mart. 19.