Zapodíti
Zapodíti, ději, děl, ěn, ění; zapodívati = založiti někde, verlegen. — se = podíti se lam, wohin gerathen, sich wohin verlieren. L. — Zapodívati se (zapoděvati se) = zaná- šeti se, obírati se, sich abgeben, beschäf- tigen. Na Slov. — se s čím. Koll. Když člověk s myšlénkami zapodívať se začne. Nitra VI. 321. S takými ľuďmi zapodie- vať sa nechcem. Zbr. Hry 88. Potrebná je známosť řeči slovanskej každému, kto s uhorskou zapodieva sa historiou. Lipa 1864. p. 5. Ktokolvek má pred sebou dielo, j s ktorým zapodieva sa celkom duša jeho, j ten nemôže býť nešťastlivým. Lipa 391. Ja mosím mójmu pánovi jesť variť a nie sa tu s vámi zapodievať; Ale tento sa nechcel s obludou dľho zapodievať; Čo sa s tou mrcinou zapodievaš?; Kráľovým rádcom to hneď nebolo po vôli, že tak a tak — kňažna jediná — s popelvárom zapodieva sa. Dbš. Sl. pov. I. 82., 301., 321., II. 3. Nezapodie- vaj sa s čertom. Mt. S. I. 92. Ani sa nejdem s tebou z. (opovržlivě někomu se povídá). Na Slov. Zátur. — se čím. Moravania za- podievali sa tiež kupectvom a tržbou. Let. Mt. S. X. 1. 21. V tejto době ešte nebars zapodieval sa človek roľníctvom. Tóth. Sl. báj. I. 94.