Ať
Ať jest složeno z adversativniho a s en- klitickým ť= budiž. Gb. — 1. = aby (po imperativu časoslov chtění, rozkazování atd. spojka účelu a úmyslu). Řekni mu, ať jsem jde! Us. Kaž se lidmi, ať se nebudú tebú kázati. Výb. I, 843. Položte se proti němu vůkol, ať nelze jemu ujíti. Br. — Vz Kon- ditional. II Pozn..; Mkl. S. 80. — 2. Z po- čátku věty rozkazujíc, zapovídajíc. Ať s praesentem sloves končicích n. trvacich odpovídá imperativu jiných řečí; o druhé osobě vazby této se neužívá. Ať tu zůstane. Vz Nechať. Mkl. S. 781. Ať sem jde! Us. Ať mlčí. Ros. Ať mi nechodí z domu. Ml. Ať žije náš král. Ml. Vz Konditional. IV. 1., Pozn. 1. — 3. = kdyby, jestliže. Co ať nepřijde? Us. — 4. Zaříkajíc, zaklínajíc se: Ať mne Bůh tresce. Jg. Ať jsem lhářem! Ros. — Jg. — Pojí se a) s indikativem k vytknutí důvěry a jistoty, s jakou mluvicí děje vedlejšího a jeho vykonání očekává. Přineste ho ke mně, ať ho zabiji. Br. Vz Indikativ. — B) S konditionalem, když jest řeč o věci myšlené. Nezov přátel svých, ať by snad i oni nezvali tebe. Br. Služebníci bránili by mne, ať bych (abych) nebyl vydán židům. Čteni Nikod. (Č.). Zk. Ml. II. (str. 95.). — Ať spojujeme s praes. a dáváme jím na vědomí, že by se to, o čem mluvíme, mělo státi, n. že si přejeme, aby se to stalo, n. že se bo- jíme, aby se to nestalo. Mk.