1. Zapojiti
1. Zapojiti, poj, poje (íc), il, en, ení; zapájeti, ejí, ej, el, en, ení; zapojovati — napojiti, navlažiti, tranken, benetzen; píti, trinken; opiti, betrinken, berauschen. — abs. Zapájí (= pije) jako hus (pomálu pije). Ros. Vína a všeho, jenž z. móž, nepila jsem. Bj. Ktož zapojuje, sám bude zapojen. Anth. Jir. I. 3. vd. 67. 15. — co, koho. Navští- vil jsi zemi i zapojil jsi ji. Ž wit. 64. 10. Potoky jeho zapojí osenie jeho. Ib. 64. 11. I bude se pak sám zapájeti zře a pomně na to, že se jest někdy podpíjel otec jeho. Kšch. 5. Kedy církev všekřesťanská rody naše zapojí, srdce slávy zahojí? Hrbň. Jsk. Netoliko od zapitie vínem mají střiezvi býti, ale aby jich nezapojila ani milosť, ani nenávisť, ani strach, ani naděje. Kšch. 30. — co, koho, se čím. Vlahou se zapájí. Kom. Vínem koho z. Jel., BO. Duši slad- kostmi zapájeti. Kram. Když se již (bohové) lahodným pitím zapojí, tehdy na té se straně nebe, která jest nejvyšší, usadí. Jel. Enc. m. 51. Město, ješto jest vínem vilnosti své zapojilo všecky lidi. ZN. Jímž jest zapojila všecky národy. Pal. Děj. IV. 1. 418. (Čch.). - koho jak. Všecky v jednoho ducha z. Ros., Br.