Zápolí
Zápolí (zastr. zápolé), n. = místo za po- lem, der Ort, die Gegend hinter dem Felde. D., Pl. Již nemám pokoje, bloudím po zá- polí. Hdk. C. 334. — Z. — oklika, nepřímá cesta, obcházení, der Umweg, Umschweif, Schleichweg, die Schwenkung, Biegung. Pocestný kam směřuje, přímo bez z. ať se ubírá. Kom. Z. řeči = okliky. V. Z. činiti řečí. Br. Přímo a bez z. na někoho dorá- žeti. Kram. S barvou ven! k čemu to pro- tivné z.? Sych. Z. hledati. D. Z. dělati = (řečí okolkovati), Umschweife machen. Cyr., Nz., Pl. Řekové je (Bulhary) zápolími lsti- vých úkladův i násilím od stolice římské odtrhli. Šb. vel. III. 118. Tak se rozcházejí na z. rozličná zoufalí vykladatelé; Jan se opět po svém z. vrací do koleje k vypra- vování o vojácích. Sš. J. 145., 288. Leda- jakés z a závratí neužitečné dělal. Ler. Evangelista začav psáti o sv. Petrovi a pádu jeho z. učinil a od věci se poodnesl. BR. II. 371. b.