Zápona, záponka
Zápona, záponka, y, f. = zapinadlo, přezka, spona, die Schliesse, Spange, das Häftchen, der Knopf. Hr. rk. 293. Z. na hrdlo. V. Z. (halže). Kom. Z. na klobouk, Ros., u šněrovačky. D. Z. na nose (kroužek). Plác. Z. z nového stříbra (na desky knih). Dch. Z. u knihy. Čch. Mch. 84. Ruka šla knihu otvoriť. Rozhodím ťažké, zlaté z-ny. Sldk. 261. Jakož sme VMti častokrát psali, by ráčila VM. svůj klejnot a svú z-nu vypraviti; A v tom mi dluze dáno jest z. zlatá, prsten
zlatý; Že jej viděl u Václava v z-ně a potom
že jest v tu z-nu vložil neb vsadil jiný ká-
men. Arch. III. 369., IV. 346., 372. Záponka
měděná. BO. — Z., die Achsenklappe. Čsk. — Z. = poutko, die Schlinge (u krejčího). — Z. = náramek, das Armband. Uzře naušnice a záponky na rukú své sestry; Prsten a zá- porní a huol, jižto v ruce držíš; Dal jsem jé zápony na rucě; Okrášlévala sě svú zá- ponú; Záponami (náramky) někoho okrásiti. BO. — Z. = zástěra, die Schürze. Na Slov. Bern., Němc. VII. 187., 249. Paní majstrová nerada nosieva ruky v záponke. Phld. III. 433. Krajšia som, Ďuričko, ako ty, lebo mám záponu z tafaty. Keď ty máš záponu z ta- faty a já mám vo váčku dukáty. Sl. spv. II. 54., Sl. ps. Šf. II. 150.