Zaporučiti
Zaporučiti, ruč, ruče (íc), il, en, ení; zaporoučeti = zapověděti, verbieten. — co komu. On mu to již zaporučil. Us. — s inft. Zaporučil mu tam choditi. Us. — aby — ne. Zaporučil mu, aby tam necho- dil. Vz Zápor, 1. — se = zaručiti se, bür- gen. Na Slov. — se kým. Má dvoma zá- možnými muži se z. Sl. let. III. 167.