Zaprášiti
Zaprášiti, praš, práše (íc), il, en, ení; zaprašovati, Staub machen, bestäuben. — abs. Velmi tam zaprášil. — co: obrazy, Ros., knihy. D. — čím: prachem, Bl. Gr. 309., moukou. Někomu vlasy pudrem z — si = zalhati si. Us. Jinak je hodný, ale rád si zapráší. Us Kšť. Ten Prášil vždy rád si zapráší. Us. Šd. - kde. Tristram mezi nimi tak zapráši (sekal). St. skl. — koho. Vítr vál a celé nás zaprášil. Us. Tč. — se. Ty děti znají podsívať (s chutí jísti), až se za- práší. Dch. Pivo se zaprášilo. Suk. — co komu. Kdo do popela fouká, sám sobě hubu zapráší. Exc. — se odkud. Z-lo se zajíci z kožicha (byl střelen). — se kam. Na tebe sa zapráši, du wirst es büssen. Na Slov. Mt. S. I. 107. — kdy. Na jaře zamaž, na podzim zapraš (obilí do země). Pran. Tč. — Z. = zachvístati, po-, zasrati, be- machen, bescheissen. Bern.