Zaprositi
Zaprositi, vz Prositi; zaprošovati, za- prášeti, anfangen zu bitten. — koho. Plk. — co: Ktož sie bude postiti anebo mše zaprá- šeti. Mus. 1880. 296. Aby mše zaprosili. Št. Kn. š. 11. Však to nenie tobě hřiech; pakli jest, ale malý, odbudeš ho almužnú, zaprosíš mši, dáš kněžím platu dvě kopě a budú za tě věčně zpievati vigilie. Hus II. 357. — co komu. Prosila sem, aby mi ho nahého ne- pochovávali, že se (= si) někde zaprosím (košili). Slez. Šd. Z. si soudce (prose od- vrátiti, einen Richter verwerfen). Chmel. — koho oč, k čemu. Us. Tč. — koho jak. Pěkně-li tě zaprosi, udělej mu to. Mor. Šd. — koho kam nač: k sobě na oběd (po- zvati, wohin bitten, einladen). Us. I vás, páni, všetkých zaprošujem za hosťov do zámku. Zbr. Hry. 137.