Zapřetiti
Zapřetiti, il, ěn, ění = zahroziti, drohen. — komu. Zapřieti jim Kristus řka. Br. On z-tiv jim přikázal. Sš. L. 93. Pán podlé své lásky nezapřetil Jidášovi, aniž vyzradil skrb- losť jeho. Sš. J. 198. Z-til duchu nečistému. MP. Děj. bibl. II. 90. — Z. = zahaliti, za- kryti, zavříti, schliessen, verhüllen, bedek- ken. V tom temna noc posula vsju zemju, rozvali sje k zemi i k oblakóm i zapřeti zraky zapoljená i křestjan i Tatar protiv sobě. Rkk. 51. (v Jarosl. 142.). Hanka a po něm jiní vykládali zapřetiti chybně = zahroziti. Vz o tom vice v Č. dodatcích k Jg. Slov. str. 60., Mus. 1871. 419. a Listy filol. a paedagog. II. 99., kde se též význam skrýti, zavříti i jinými doklady doporučuje. Cf. Zapřeti.