Zapuditi
Zapuditi, puď, dě (íc), il, zen, ení; za- pouzeti, el, en a ín, ení; zapuzovati = za- mhnati, vertreiben, von sich verbannen, Ver- stossen, ausbeizen. — co, koho: ženu, Br., muže, Dal., bolesť, nemoc, zlosť, V., lho- stejnosť. Jel., dlouhou chvíli, D., žízeň, Br., něčí smutek. Troj. List tento papežský za- puzuje také všeliké pochybnosti o roku úmrtí Biskupa Jindřicha. Ddk. III. 185. Hlad z. Ler. Nebuď detská, zapuď strachy. Phld. IV. 25. Říkaje amen, čerta nezapudíš. Pořek. Šd.Málo sršňů mnoho much zapúzie zapouzí). Dal. — koho odkud: dítě od sebe z. (zavrci). D. A práv jeho nezapudil sem ote mne. Ž. wit. 17., 23. Nepřítele střelbou z lesa z. Us. Z-dil ho s cesty, se střechy. Manželku od sebe zapudil. Us. Ne- štěstí od země zapuďte. Msn. Or. 158. Po- líbení Hynkovo zapudilo trudné myšlénky z jejího srdce. Němc. I. 194 Čím viece milosť tělesnú od sebe zapudí člověk, tiem viece okusí milosti božské. Hus. III. 145. — odkud kdy. Otec jeho pojal ji za manželku, ale již v prvním roce ji od sebe zapudil. Ddk. III. 49. — co, koho čím: oblaky vě- trem. V. Tmy noční pochodněmi, Troj.; něco palčivou vodou. D. — kam: až k hradbám města. Nepřítele s cesty do ryb- níka, na pole, za les z. Us. Z-dil je do tá- bora nepřátelského. Ddk. Zapudlivosť, i, f., die Abstossbarkeit. Zapudlivý = zapuzující, abwehrend, ab- stossend. Jg.