Díra
Díra, koř. dr. Gb. Hl. 146. Strsl. dera Vz Mkl. Etym. 45. Na Mor. místy dura. Brt. Cf. Dírenka. V MV. nepravá glossa. Pa. D. lůžková, das Lagerloch, rozhrabovací (psinec, záhřeb), das Schürloch, osevná, das Saatlocb, krtičí, Maulwurfsloch, odváděcí, Abzugsloch, Sl. les., větrní, das Wetterbohr- loch (v dolech), vrtaná, das Bohrloch. Bc. Spadl s nebe a neví, kterou dírou (neví-li kdo stoje, kterou cestou se má dáti). U Rychn. D. veslová, das Ruderloch. Lpř. Častá pírka holá dÍRka. Us. Vk. D. tonová. KP. IL 310., 320. D. ševní, knoflíková. Us. Pdl. D. bě- hounová, das Auge des Laufersteii.es. Šp. D. létací u ule šp. m,: česno. Brt. Měl sem ja píščalku o devíti dírkách, nechtěla mi pískať o chudobných dívkách. Sš. P. 708. Když někdo někde dlouho stál, praví se, že vystál ďúru. Val. Vck. Co na střeše ne- zhnije? Odpověď: Díra. Brt. Sysel dosti chytré zvíře, prozradí se přece v díře. Bž. Je to krom ďoury jako plech (o roztrhané věci). Us. u Rychn. Msk. Už je v díře (v hrobě). Us. — D. v bot., foramen, porus, přetržené místo v podstatě rostlinné buď naskrze procházející ku př. na zralých plo- dech hledíka nebo hluboko vnikající jáma
obyč. těsná na př. na pecce mandlí a broství,
v roušku hub; d. klová, micropyle, foramen
germinationis, das Keimloch, místo tečkovité
na obsemenní, kde dříve bylo ústí vaječné.
Vz Rsr. 407., 217., 133, 161., Kk. 53. — D. = řiť. Dám ti přes díru. Us. Brnt. — D. = káznice, temnice. Černá d., Dunkel- arrest. Csk. — D. = chaloupka. Dostal se na díru. To je d. Us. Slm. — Díry liščí = pole u Otaslavic. Pk.