Zarděti se
Zarděti se (zastr.), nyní: zardíti se, dím, zardi se, zardě (íc), děl, ění; zardívati se = začervenati se, roth werden, erröthen. — abs. ,Po čem barva,' říkávají, když se někdo zardí. Prov. Všechen se zarděl. Ros. — se proč (čím). Z. se nevolí. Šml. I. 50. Z. se ra- dostí, Tč., studem, hanbou, krví, V., hněvem. Br. — se čím od čeho. Moře se krví za- rdievá od sbití mnohých. Troj. — koho, co (akt.). Jasná záře tvář rybáře žhoucně zardívá. MM. — jak (kdy). Nebe zardělo se nachem. Mühl. Panna se růží (jako růže) zarděla. Květy V. 75. Zarděl se jako pi- voňka, Us. Dch., Vlč., jako planý mák. Jrsk. Zardíval se při tom do krve. Sá. Do duše ať se zardí takový nepoctivec Dch. Z. se po uši. Osv. I. 262. Jako poupě z růže za- rděla se. Kká. Td. 81. Z. se v milostném vděku. Čch. Mch. 44. Z. se sám před sebou. Hrts. Raději se jednou zardím, nežli stokrát zblednu. Tč. Z. se do temna. Vlč. Do krve se z. (jako krev). Us. Frch. — (kde) komu. A to se z-lo mé panence v tváři. Er. P. 109. Dívce se zarděly tváře. Mcha. — proti komu. Zardie se proti nim voda mořská, excandescet. BO.