Zármutek
Zármutek, tku, m. = zarmoucení, smu- tek, žalost, die Betrübniss, Trauer, Traurig- keit, der Kummer, das Leidwesen. V. Z. m. : zámutek z za-mútiti, vz Rmoutiti; r se vsulo. Ht. Z. nad mrtvým; z. z cizího štěstí; z-kem obklíčený a zbědovaný; plný z-ku; z. míti; v z ku býti; z. odníti (těšiti), udělati, V., učiniti komu; z-kem chřadnouti. Chmel. Rok z-ku. D. Těšitel v zármutcích. Vrat. Z-kem obtížení. Čern. Povídá, že mu přišlo tak něco v z., že neví, co se mu to stalo. Poh. II. 79. Se z-tky se potkáváme. Dač. Mnohé z-ky a záhuby činili. Bls. 13. Z. hlodal kořen zdraví jeho. Dch. Učinili jim to na vzdoru a k z-tku. Skl. I. 309. Tak skončil první markrabě k velikému zajisté z-tku svých poddaných. Ddk. IV. 79. Leká sa duša má velkého zármutku; Ne- dzělaj svej milej většího zarmutku; jo (já) ji ho nězdélom, dzělo si ho sama. Sš. P. 62., 389. Ale veru jeho veliká radosť obrá- tila se na veliký zármutok. Dbš. Sl. pov. I. 14. Nezdárná dcera jest z. matčin; Za krát- kou rozkoš dlouhého dojíti z-tku největší bláznovství. Kmp. Č. 85., 141. Abych z-tku nad z. neměl; Druhý z. byl by ho stihl ze smrti Epafroditovy. Sš. II. 171. Ty si smutná a já jsem smutný, oba dva jsme v z-tku. Brt. P. 71. Měli na tom hrubě veliký z. Slez Šd. Z. nad hříchy svými; Ten jeho z. byl tak na bílo. BIÍ. II. 18., 64. a. Byl z toho králi a královně veliký z. Jir. exc. Každý radnej k veselosti než k z-tku idě; Z znikuje z velkého súžení; Z. v kříži snadno ublíží; Z jazyka zlořečeného z. se plodí. Na Slov. Té. Žádného potěšení bez z-tku není; Z. v súžení k užitku není: Zby- tečný zármutek z bídy nic ti nezpomůže; Z. nás usmrcuje a náš život ukracuje; Kdo v z-tku chodí, na zdraví si škodí. Na Mor. Tč. Z-tkem pole neoseješ a slzami nepřítele nerozesměješ. Hkš. V z-tcích svých rozumu užívej a k Bohu se obracej. Hkš. Po z-tku bývá radosť a po radosti z. Us. Tč. — Vz Zámutek.