Zarobiti
Zarobiti, il, en, ení, zarobívati, zaráběti, ěl, ění = zadělati, zahraditi, vermachen; zadělati, einmachen; vyrobiti, udělati, er- werben, gewinnen, verdienen ; zabosorovati, začarovati, verzaubern. Bern., Koll., Plk. — abs. Starala se, kdo bude vyrábiať, jestli Josefa přijmou (na vojnu). Slez. Šd. — co. Modli sa a pracuj a čo zarobíš, zavaruj. Frsc. I. 16. Zarobil deset zl. (vydělal). Slez. Šd. A peniaze zarábät, nadobývať je ťažko. Hdž. Čít. 115. Ak dačo (jak něco) zarobíš, hned prožerješ. Sl. ps. Tč. — komu. Najprv si zarobte a potom placu pýtajte. Dbš. Sl. pov. 58. Viete, že mi už nemá kto zarábät (vy- dělávati) ? Frsc. Zor. I. 29. A že jak sa domov navrátil, už vôl prežúval a tak predsa len Ščedroňka bola mu musela zarobiť (za- čarovati), keď mu vedela odrobiť (odčaro- vati). Phld. III. 3. 297. — (si) nač, na koho (odkud) = vydělávati. Prečo si ty na čižmičky nezarobíš ? Sl. ps. 46. Nebudú naňho zo tvojho remesla zarábať. Dbš. Sl. pov. II. 71. Poznať, že nevie zarobiť naň (z pecna do rovna chleba zakrojiti), keď si nevie odkrojiť. Zátur. On ím dáva um, rozum a silu tela, aby si z-li na sebä i na deti. Hdž. Šlb. 17. — co z čeho. Z múky cesto (těsto) zarábajú (zadělávají). Hdž. Šlb. 43. — kdy. V pondelok som múku vzala, v útorok osievala a v stredu som zarobila a ve štvrtok zamiesila. Sl. spv. III. 93. — čím: vlastními rukama, koňmi (vydělati). Us. na Ostrav. Tč. — s kým = zacházeti, umgehen. S ním aby zaráběl, jak s malo- vaným vajíčkem. Na Hané. Hlvk., Vck. — kde. On na tom, při tom zarobil tři zlaté (vydělal). Na Ostrav. Tč. Ja bym (bych) šaty prala, tak bym zarabiala (vydělávala) na krajine daleko. Sl. spv. V. 193.