Zárub
Zárub, u, m., záruba, zárubičk, y, f. = zaroubení, das Verhauen, der Verhau. — Z. = násek, vrub, který tesaři na kládě dělají, když tesati počínají, der Einschnitt, Einhieb, die Kerbe. Tč., Škd. exc, Aqu. — Z. = záseka (v lese), der Verhau, Verhack. Berg. V horn. der Verhau, Verhieb, alte Mann. V lese se dělají záruby, aby tam nikdo nevnikl. Us. Tč. V horách zárub plno. Pokr. Z hor 171. Z. kolový. Exc. A tam hore výše mesta zarúbaná mocne cesta: bude ti tam, Branko, beda, tá záruba diaľ ti nědá. Chlp. Sp. 52. — Z. na střelnicích = zeď za terčem, která koule zachycuje, der Kugelfang, Kugellänger, die Schiessmauer, Schusswehre. Novější: kulochyt. Jg., Čsk. Olovo za zá- ruby (vybrané), das Schussblei. Čsk. — Z., mlýn u Mor. Ostravy. — Z. = jm. lesa a pole u Týna na Mor. Pk. — Z., der Münzen- rand. Slov. Loos.