Zaručený
Zaručený; -en, a, o, verbürgt. Vz Za- ručiti. Z. ochrana n. výsada, Rk., věc. Us. Z. zprava. Mus. 1880. 537., Ddk. II. 355. Vzal mi člověka mého závadného a z-ného z mé dědiny; Odstěhovali na těch vozích její člověka z-ho; Drží mi mého úředníka z-ho. Půh. I. 236., II. 104., 376. Jakosť zboží jest z-na. Us. Dch.