Zaručiti
Zaručiti, ruč, ruče (íc), il, en, ení; za- ručovati, zarukovati = rukou dáním n. ru- kojměmi, zápisem atd. slíbiti, ujistiti, ver- bürgen, sicher stellen, feierlich versprechen, Bürgen stellen, Kaution leisten. Jg. — abs. Nechcel z. Půh. II. 383. Bezpečnosť osoby i majetku byla zaručena. Ddk. IV. 331. Řekl Matúšovi: Poď ven, Matúši! A Mi- kuláš jest řekl konšel: Co ven? počkajte, musíte z. NB. Tč. 96. Kdo zaručí, toho mučí. U Přer. Kd. — co: příměří, Pal. Děj. III. 3. 279., poslušenství. Půh. II. 264. — co, se komu: pokoj. Háj. Bůh zaručil se mu (Abrahamovi), že mu v potomstvu požehná. Sš. Sk. 77. Co komu zaručíš, též držeť musíš. Us. Tč. Řekl mu, aby jemu zaručil; Kažme sobě z. ostatek. NB. Tč. 12., 219. Z. peníze sirotkóm a někomu k věrné ruce; Oldřich má mu ty peníze z.; Boček má jí z. 7 hř. gr.; Jemu jej (list) tak do- konal, jak jemu zaručil. Půh. I. 208., II. 349., 444., 590. Bylo by dobré, aby kněžie jim zaručili, když penieze dadie, že ihned budú i hřiechóv všech i muk prázdni. Hus. I. 342. — koho = dáti sobě od něho ručiti; jej slibem, zápisem atd. k něčemu zavázati, Je- manden durch Bürgschaft o. sonstige Sicher- heit verbinden, verbindlich machen, zwingen. Jg., Korn. Ja tě z-čím, poněvadž chceš od- sad; I z čil jest jej fojt. NB. Tč. 163., 251. Což markrabina milosť jej z-čil, to ho ne- dotýčú. Půh. I. 187. — co komu, se čím. Někomu summu půjčenou zápisem z. Žer. Z. se rukojemstvím. Lpř. Zaručen ti život carským slovem. Zbr. Lžd. 175. A těch 5 hř. každý zvláště z-čil, Pondělek Máchem a Vlkem; Nemámeť kým zde z. NB. Tč. 137., 219. A to mám z. dobrými lidmi; Chtěl také z. dobrými, urozenými lidmi. Arch. II. 315., 425. A Vichna z-čil Martinem. Půh. II. 516. — Br., Pr. měst., J. tr. — proč (ke komu). K úřadu pro škodu za- ručiti má. Panským kázáním ten žalobník jest zaručen, aby purkrecht svoboden byl: Neb jsme jej proto z-li v 32ti hř.; Pak sú žalobníka z-li pro ten účinek. NB. Tč. 70., 192., 244. Z. pro škody kdo byl povinen? Vz Zř. zem. Jir. C. 24 Obžalovaného ku právu z-li. NB. Tč. 250. Z. k stání (že k právu se postaví). Ros. Z. koho k čemu. Lom. Pro škody, Er., pro škody a náklady něčím z. J. tr. — co kde. Aby ji u nás zarukovali. NB. Tč. 148. Dluh na domě z. D. — jak (kým). Každý, kdož koho pohoní z více, nežli sám má, chceli půhon vésti před se, má zaručiti tím, kdožby měl na svobodných dědinách neb zápisných, do té summy, což výš jest, nežli máš. Zř. F. I. C. 24., VI. zř. 44. Každý z nich 5 hř. vzal na svůj díl a těch 5 hř. každý zvláště zaručil; Z-li pod základem na tom svědomí obapolně přestati; Ten před námi znal, že jest Húsaka pod pěti kopami českých groši z-čil na posta- venie; Proto jsme jej z-li ve 32 hř. NB. Tč. 62., 107., 190., 192. Z-li nás pod tisícem hř.; Ten člověk jest zaručen od 46 kop gr.; Žádala, aby jí to zaručeno bylo podlé běhu zemského. Půh. I. 190., 374., II. 119. Zaručil (Bůh) sebou samým s přísahou. Br. Dosta- tečně něco z. Lom. — koho nač. Ale i za- ručují soudícího se na postavení (aby se postavil). Kom. — oč. Dipl. 1412. — se někomu na co, za co, za někoho = za- vázati se, sich verbinden o. verbürgen. Plk., Ml. Z. za škody (nemaje dědin). Vz Zř. zem. Jir. B. 47. Z-čil se za řádné placení summy trhové; Kdo směl se z. za budoucnost? Z. se za poplatek 6000 hř. Ddk. IV. 80., II. 394., IV. 83. — Dch., Tč., Lpř., Šd. — že. Zaručuji se, že Vás na pokoji nechám. Sych. - (jak, s kým) na koho. Osvědčuje Vše- bor, že chtěl z. s ní na úřadníky; Za toho jsme z-li obapolně pod ztracením pře; To jsú sobě z-li pod stem hř. g. na p. Haranta, což by ten mezi nimi vyřekl, aby na tom dosti měli; Na starostu mají obapolně z., aby toho dovedl. Půh. I. 170., 238., 331., II. 324. Z čehož jsú vinili pana Koldu a on je zase, jakož to na nás zarukovali s obú stranú. Arch. II. 293 — na jak dlouho. By pří- měří smluveno a zaručeno bylo do roka. Arch. II. 270. Ty peníze má mu z. do pod- sudku. Půh. II. 627.