-ata-ata. 1. Přípona nom., akk. a vok. pl. slov středních podlé ,Kniže' skloňovaných. Má se před ni kmenová samohláska skracovati ? cikaňata, z
ačata? Pk. Ne, cf. kn
ížata, — 2.
ata přípona jmen vlastních: Hrozňata, Vr- bňata, Jir., Božata, Slavata. Mkl. B. 193.