Zařehotati
Zařehotati, hotám a hoci, zařehtati, za- řehtám, řehtám a řehci; zařehotávati, za- řehtávati, wiehern, anfangen zu wiehern; schreien wie der Frosch. — abs. Ten kůň zařehtává. Kos. Zařehtal můj mladý kůň. Čes. mor. ps. 228. Zařehce on, komoň každý. Hdk. C. 238. Štyry vrané koně zařehtaly, jako by ťa, Janko, litovaly. Sš. P. 794. Hrom zařechotal (= zarachotil). Na mor. Val. Vck. Nějaká žába tu zařehotala. Ros. On již zařehtává (počíná se chechtati). Ros. — po kom. Kůň po klisně zařehtal. V. — kde. Před někým z. Haj. Jak žaby v louži zařehotají, už jsme v máji. Mor. Tč. Za- řehtej, koníčku vraný, na těch panských lukách. Čes. mor. ps. 95. — jak. Koníček zařehoce po třetí. Kld. II. 143. — se. Ten se zařehtal (hlasitě zasmál). Us. Šd.