Zařeknouti
Zařeknouti, ul, utí; zaříci (zařeku, zastr.), řekl, řečen, ení; zaříkati, zaříkávati = jme- novati, benennen; zaklíti, zažehnati, ver- wünschen, besprechen, bezaubern mit Ver- wünschungen, verbannen; se = slíbiti ně- čeho nedělati, verreden, geloben etwas nicht zu thun; odpolu přisáhati, tak i jinak ne- vinu svou dosvědčovoti, schwören, betheuern. — co: zažehnati. D. Z. stříle, souchotiny, ústřely. Vz tato slova. Hned zaříkali (cito- vali) ďábla; ďábel přišel. Kld. II. 75. Něčí svědomí (= svědectví) zaříkati = zamí- tati. Bdž. 131. — se, že. Zařekl jsem se, že tam už do smrti nepůjdu. Ros. Zařekl jsem se, že to jak živ neudělám. Us. Šd. Navždy se zařekli, že nebudou nikdy více mužů svých šidiť a klamať. Kld. II. 114. — se čeho: hry. D., Tč. Takových pak jejich zaslíbení drželi jako pes, který se puostu zariekol. Sl. let. VI. 170. Lži a klamu sä zarieka. Zátur. Vinš. I. 49. Neza- riekaj sa ničoho, iba nosa si odhryznúť (i ty chybiti můžeš). Zátur. — s inft. Zařekl jsem se s ním obcovati, Sych., za nevděč- ného se přimlouvati. Dch. — se od čeho. Zariekol sa od toho. Mt. S. I. 112. — se komu. Zaříkal se mu, že to neudělal. Us. Tč. — se jak: strašnými slovy. Us. — Br. — se kde. Zařekl se u všech bohů. Zlob. — se k čemu: k hněvu. Seneca. Jg.