Zářiti
Zářiti, il, ení = blýskati se, svítiti, glän- zen, Schein von sich geben; se, glänzen, schimmern. — abs Jeho oko září. Us., Hlk. — komu. Oči mu září. Šml. I. 52. — komu čím k čemu. Stříbrným světlem luna mi k mé zářila plavbě. Krok. Hvězda pronikavým leskem září. Čch. Bs. 64. By ten sbor vždy blahem zářil pro dobro a česf. Msn. Or. 158. Háje citronů září von- ným květem. Čch. Dg. (Kv.1884. 705.). — odkud. Z tváři mysl září. Č., Šd. Z tváře její zářila něžnosť. Němc. Ondy s trůnu zářila jich vznešenosť. Msn. Or. 112. Z oka mu září rozkoš. Kyt. 1876. 35. Lesk veli- kého ducha zářil s čela. Pká. Z očí jeho zářilo tolik dobrosrdečnosti; S oděvu jeho zářilo zlato. Osv. I. 260., 262. Od těla Kri- stova zářilo to světlo. Sš. Sk. 278. Láska z-la z očí a z duše jeho. Vlč. — co: světlo. Oči budou písně zářiť. Hdk. — (co) kde. Zářilo svůj návrat na východě slunko. Ziak. Svatý jas jim kolem čela září. Kyt. 1876. 50. Úsměv zářil v očích milencův. Sml. Dvé oči sině září v koby šeru. Hdk. U krbu kdos v ohni září se. Osv. V. 647. V papr- skovém věnci (slunce) zářil jako svatý; Báně v slunci září do širého kraje. Kká. Td. 310, S. 14. Od vatry se nad Sloven - skem nebe zorí. Sl. ps. — proč. Obličej jeho radostí září. Us., Šbr. Cf. Z. čím. — kudy (kam). Okna hospody k němu tak lákavě nocí zářila. Sá. Skulinou úsvit září. Kká. K sl. j. 236. Dokud evangelium po celém světě nezářilo. Sš. II. 47. — kdy. Roucho jeho stříbrem protkávané při světle vzcházejícího slunce náramně zářilo. Sš. Sk. 147.—jak (kam). To jezero jak smaragd zářilo. Vrch. Bez změny nám záříte v ruch boje. Vrch. Slzy jeho září čistou rosičkou. Skp. exc. Jíž (sirotě) nezáří ni jedno oko vlídné z líce neznámé lásky plápolem. Čch. Bs. 90. — jak dlouho kam. Tvůj pablesk od věků všem září do uší. Kká. K sl. j. 76.