Disjunkce
Disjunkce, e, f., z lat., rozpojení, roz- dělení, rozluka, Absonderung, Trennung, Dis- junktion; v logice: protisada, odpor. — Dis- junktivní, rozpojný, dělivý, absondernd, ausschliessend, disjunktiv. D. úsudek, sou- sudek, věta. Opak: kollektivní. S. N.