Zaskočiti
Zaskočiti, čím, skoč, skoče, il, en, ení; zaskákati, skákám a skáči, skákej; zaska- kovati = začíti skákati, anfangen zu sprin- gen, ein wenig springen; skočiti někam, za něco, wohin springen, laufen, einen Sprung machen, hinter etwas springen; zameziti, průchod zandati, den Pass o. Weg verlau- fen, verrennen, in den Weg springen; březí učiniti, bespringen. Jg. — abs. Zaskákal, když mu hráli. Jg. Nevím, kam ta perla zaskočila (se poděla). Us. — koho: ne- přítele. Sych., Jel. Aby Otokara, když s hory sejde, zaskočili a jali. Pal. Děj. I. 74. Za- skočila ho smrť. Us. Tč. Sigismund Batory Baši tureckého zaskočil. Dač. I. 187. Beran zaskočil bahnici (učinil ji březí). Kinský. — co. Dva skoky zaskočil, tři kroky zakročil tátoš. Dbš. Sl. pov. I. 316. Vojsko z. Brt. S. 93. — si. Zaskočil si (poskočil si). Us. Kůň si zaskakuje (šlape si na korunu ko- pyta;. Ja., Db. — (si) kam. Zaskočil si na chvilku k vám. Z. za strom, za dvéře. Ros. Zvěř do tenat zaskočila. Us. Z-čím (zaběhnu tam). Us. Šd. Z-lo mně do trubice. Us. Šd. Oštěp do úst z-čil. Hol. 282. Z-čil (jelen) za sv. Prokopa nohu. Hr. rk. 17. Ja vatru proskočím, chocaj sa potočím, ešte za tú horu, horičku, zaskočím. Phld. IV. 466. — komu. Z-lo mu (do hrtanu). Us. Tč., Dch., Šd., Hrp. Husi z-lo (když jí krmily). Us. Šd. — co komu: cestu, průchod, díru. Br., Ros. — komu, koho kde. Zaskočil mu v hrdle kus masa. Ros. Z-lo mu v krku (zakuckal se). Us. Tč. Z. koho v jizbě. Dal. 98. Ešte by si aj ja rád z-čil na tej svadbě. Lipa I. 12. Z-li ho za lesem v noci. Us., Ddk. III. 166. — koho čím, s kým. Císař sám svou osobou ho zaskočil. Karyon. Za- skočil ho vojskem, s vojskem, Us., se svými. Háj., — koho odkud (= odloučiti, odvrátiti od toho) : nepřítele od brány, od lodí. Háj., Br. Z. koho od díry (vzíti mu útočiště. Vz Nesnáze). Č. Z. někoho ze zadu. S. N. I. 9. Z-li ho ze čtyr stran najednou. Us. Šd. — proč kam: pro vodu někam z. Us. Z-čil pro něho k sousedovi. Us. Šd. Zavolala kozy a davši jim po kousku chleba, aby jí nezaběhly, z-la si do lesa pro trochu jahod. Er. Sl. čít. 30. — jak. Nelen že čo gazda to pytlák, ale i pozabučky vedeli si zasko- čiť páni Oruzania. HVaj. BD. IL 40. Z-li si na chvilku do hájku. Vlč. Zl. v oh. I. 53. Nepřítele v bok z. Čsk. Tátoš sa vychytil, zaskočil párrazy a už jich dohonil. Dbš. Sl. pov. I. 314. — kam kudy. Ked si ja za- ženiem (zaženu) ovce turovinkou, veru si zaskočím dolu tou dolinkou. Sl. ps. 11.