Zaslechnouti
Zaslechnouti, chni, chna (ouc), chnul a chl, ut, utí; zaslyšeti, el, en, ení; zaslýchati, hören, merken, vernehmen. — abs. To slovo se často nezaslýchá (neslyší se). D. — co: hlas. Ddk. III. 119., Štelc., Ros. To jsem z-chl, když to povídal. Us. Šd. Mať si ju zaslúchla (zaslechla). Dbš. Sl. pov. VI. 14. Všeliký člověk jeho zaslyšal (uslyšel). Pass. 908. Jak bych zaslyšal hlas. Pass. 463. — čeho. Jakž zaslyše tvého hlasu. Hr. rk. 359. Když David těch novin zaslyšel. Martino. — že. Již opět zaslýchám, že ti lidé proti mně volají. V. — co čím. Vlastníma ušima to zaslechl. Tam tehdy sa zrázu obráti a sta- venýma zaslýcha náreky ušma. Hol. 137. — o čem. Zaslechnete-li o slepém zrádci, od- měnu přijme, kdo jej uklidí. Shakesp. Tč. — co kde: v hospodě, na ulici a p. — s infinit. Z-chli ho mluviti. Us. Dch. Ihneď jak chraplavým zaslychnete trúby jačaním k vojně mužov zbúdzať, rozbesnite ľudstvo. Hol. 50.