Zaslíbiti
Zaslíbiti, slib, slíbě (íc), il, en, ení; za- slibovati = přislíbiti, versprechen, verheissen, geloben. — co. Jest neposlušen v tom, coj' zaslíbil. Hus. 102. — co, se komu: Bohu. Kom., Br. Jakž sobě sám zaslibuji. V. Vy- svoboditel, kterému jsem se z-bila. Kld. I. 108. Srdce svoje sláve z. Sldk. 347. Zaspievaj slávičok v zelenej brezine, čô ti zasľúbim, veď ti to nezhynie. Mt. S. I. 169. Kristus pán byl předně židům zaslibován. BR. II. 43. b. Zaslibme sobě mír. BO. Slib mi z-bil. Bibl. — co jak: slovem, rukou dáním. Us. Onať jest to, již se mu znova z-la. Us. Tč. Bůh již v starém zákoně vylití ducha sv. zaslíbil skrze proroky. Sš. Ducha sv. skrze pro- roky i skrze svého syna zaslibovati ráčil. BR. II. 393. b. — koho, se kam: do Marie Celle. D Z. se někomu v manželství. Ddk. II. 198. Z. se do kláštera. Us. Tč.— se k čemu: k sňatku. Us. Dch. — se s kým. Us. Tč. — koho za koho. Ovšem ktož Bohu čistotu slíbí, jižť jest sobě jeho za svého manžela a za choti svého osobil a z-bil. Hus III. 205. — co čím. Nemá býti zachována přísaha, jíž co zlého jest z-beno. Hus I. 105. Cf. Z. jak. — koho, se komu v čem. Jedno to, či sa v devu zaľúbiš, či srdce svoje sláve zasľúbiš, či viad ťa zajme obloha, či sa národu svojmu zasvätíš, či v objem šíry ľudstva zaletíš, len zaľub vo všetkom Boha! Sldk. 347. Totoť jest syn mój milý, v němž mi sě dobře zalíbilo. Hus III. 65. — že. Z-bil jsem se (učinil jsem slib), že nebudu pijávať kořalky. Mor. Šd. — s inft. Zaslíbili se býti věčně služebníky. Solf. Bůh ten věčný život netoliko dáti z-bil, ale ten slib přísahou stvrdil. BR. II. 754. Záslibní, vz Záslibný.