Zasloužiti
Zasloužiti, sloužím, služ, slouže (íc), il, en, ení; zasluhovati, zasloužívati = službou, zá- sluhou sobě zjednati, získati, dobyti, dienend o. durch seine Verdienste erlangen, erwerben, er-, verdienen ; učiniti se hodna něčeho, etwas verdienen, sich dessen werth o. würdig ma- chen; odplatiti, vergelten, Einem abdienen, durch Dienste abzahlen. Jg. — abs. Zaslúžils nezaslúžila, to už je na obúch stranách (říká se tornu, kdo si stěžuje, že toho nebo onoho nezasloužil). Na Zlínsku. Brt. Milá duša moja, nedaj sa mi trápiť, keď som neni hoden, abys ma ľubila, však som nezaslúžil, abys ma trápila. Slov. spv. II. 74. — co (sobě). Z. si něco, V., 100 zl., Us., česť, díky, trest. D. Posměch velký zasluhuje, když žebrák žebráka sužuje. Na Mor. Tč. Kdo se ženami obcuje, zlé jméno si zasluhuje. Na Mor. Tč. Každý by rád chlieb mať, ale si ho nevie zaslúžiť. Dbš. Sl. pov. I. 39. Skorej stě vy zaslúžili šibenicu ako já. Pokr. Pot. 19. Pekné cnosti, dobré mravy, vždycky zvitezujú a od Boha i od ludí milosť zasluhujú. Slov. Tč. Neželte mě, panny, paní, zaslóžila sem trestaní. Sš. P. 158. — čeho (sobě): pocty, trestu, Kom., milosti, lásky a přízně, pokuty a trestám, chvály, V., pomsty, Br., nějakého úřadu, Ros., pochvaly. J. tr. Z. komu čeho = odplatiti. Krab., St. skl. A tak dobří urburéři božího i lidského pochválení za- slúžíce. CJB 277. Zasloužiti toho jména. Eus. Zaslúžils prinajmenej večného väzenia. Zbr. Lžd. 175. V čem jsem se provinil, nebo čeho já jsem zasloužil?; Proto zajisté zaslu- huje úplné víry zpráva dějepisce Pešiny. Ddk. II. 234., III. 254. Toho že město Vra- tislav jeho knížecí milosti zasluhovati chce. Pal. Děj. V. 1. 65. Abych ničeho nenašel, co by káry a kázně zasluhovalo; Galaté ra- ději poroku než pochvalného uznaní zaslou- žili. Sš. I. 403., II. 7. Toť chci učiniti, bu- deliť mi toho zasluhovati. Arch. I. 166. Vrchnosti sobě toho zasluhují, když věrnou práci vedou. BR. II. 520. Ponět by zaslúžil ne dieky, ale pokuty. Št. Kn. š. 5. Z. od- platy. Št. Proto smrti z-žil. Žvt. otc. 50. a. Bóh daj i pekla nezaslúžil. Hus I. 153. Přišli jsú k němu rytieři tiežíce, kterak by činili, aby královstvie nebeského zaslúžili? Ib. I. 165. Zřídka odměňnjí se lidé učitelům tou měrou, jak toho zasluhují. Us. Tč. — co, čeho, sobě čím: posty (postěním-se). Dvě kron. Skutky těmi z-žil si vyššího stupně víry. Sš. Sk. 122. Dlouhou prací něco z., Chč. 302., dluhu placením. Hus III. 200. Tím milosti boží zasloužil. Br. Z. si něco tělom (prací tělesnou). Tr. Zasloužil tím božího hněvu Št. — čeho kde: v boji. Us. Co sem u tebe zaslóžil, tym mě obdaruj. Sš. P. 194. V Jerusalemě Kristus smrtí svou ducha svatého lidstvu zasloužil. Sš. Sk. 7. Jakož jest zde každý zaslúžil, tak tam každý i na duše i na těle odplatu vezme. Št. Kn. Š. 28. — čeho (sobě) na kom. Zdali jsem si toho na tobě zasloužil? D., Ml. Dobře, zle na někom si z. Chmel., D. Ze dobře si na JMti zasloužil a zvláště v tom. Skl. II. 85, Ros., Br. Ač si to paní na nich (služeb- nících) z-la, přece by ji byli nenechali za- hynouť. Němc. I. 203. Ale já, pane, neviem, kudy sem toho na vás zaslúžil, že mi vždy úštipné listy píšete. Arch. I. 241. Usilujíce svými skutky a snažnostmi života věčného na Bohu sobě z. BR. II. 507 b. Nic sám od sebe nemóž člověk na Bohu z. Hus II. 69. — se oč, o koho, sich um etwas verdient machen, germanismus m.: získati, zjednati si zásluhy oč, dobyti si zásluh oč, zavázati si koho zásluhami a p. Brs. 2. v. 269. — co, čeho komu jak. Já jsem si to peprně z-žil. Us. Šd. V plné míře zasluhoval její úcty. Hrts. Kristus nám synovství smrtí svou zasloužil. Sš. II. 45. Kristus nám skrze kříž svůj veškerých dober z-žil. Sš. II. 145. Dobrého a chvalitebného jména s prospě- chem sobě zasluhovali. Dač. I. 126. A toho prosíme vaší psané dobrotivé odpovědi a chceme Vaš. Urozenostem s pokornú pilností po vše časy zasluhovati. Arch. III. 306. Ktož jest jé (smrti) s právem z-žil. Alx. BM. v. 346. (HP. 89.). Předcházie sluhy své, dávaje jim věci, a prve než by mohli hodně sami od sebe zaslúžiti. Hus. I. 60. — proč. Ti pro své nešlechetnosti smrti z-li. V. — si čeho za koho. On si toho za nás zasloužil (= od nás). Sá. — aby. Zasloužil toho, aby byl trestán. V. — s inft. Tato zšelmilosť zasloužila by býti do pamětní knihy zapsána. Sych. Člověk taký nezaslúži na svete žíť. Hdž. Čít. 116. A má se báti, aby nezaslúžil slyšeti. Št. Kn. š. 5.