Zásobiti
Zásobiti, sobím, sob, sobě (íc), il, en, ení; zásobívati, zásobovati = opatřiti, ver- sehen, versorgen, verproviantiren; se = opatřiti se, nashromážditi si potřeb, sich versehen, sich versorgen, Vorrath haben. Jg. — co, koho, se čím: vínem, penězi, vojskem, zbožím, D., město (pevnosť) po- travou, obilím, Us., Zbr. Lžd. 92., stravou, Troj., palivem. Sych. Z. se vodou, Har. II. 255., zbrojí. Čsk. Mají od země penězi na stravu z-beni býti. Pal. V. 2. 314. Povino- sťami mu bolo zásobovať krajinu grošom a krvou, zemské panstvo robotou a dežmou. Btt. Sp. 221. — se čím nač: dřívím na zimu, Ros., na mnohá léta. Us. — se čím k čemu. Trip. — se s kým Ctib. — sobě co. Nezásobuj si nic cizího. Rad. zv. — kdy, jak dlouho. Zásobovalť po všechen čas svými pracemi všecky časopisy. Nitra VI. 205. Otakar dal ne bez určitého plánu ještě během r. 1272. z. hojně potravinami tvrz tu; Aby mohl Vídeň v čas potřeby z. Ddk. VI. 78., 140. — proč. Na rozkaz jeho z-li kláštery v celé zemi. Ddk. V. 296. — jak. Zásobme se ve drva (dřívím). Exc.