Zástava
Zástava, y, f., zástav, u, m., zástavka, zastávka, y, f., zástavek, vku, m. = za- stavení i to, co něco zastavuje. Z., od sta v státi. Dnové naši jsou jako stín běžící po zemi bez zástavy. Brt. S. 9. Sotva vyjel, hned zástava. Us. Jdr. Z. srdce, der Herz- stillstand. Nz. lk. Mlynář mele jen na zá- stavu (jen nadrženou vodou). Mor. Šd., Vck. Pochodní z., die Etape, Marschstation, po- štovní z., die Poststation, J. tr., místo z-ky, die Haltestelle, der Haltepunkt, die Station, z. železné dráhy, při processí. Šp. Kristus drž í zástavečku, ďábel drží zástavu. Mor. Tč. Z. v hudbě (znamení odpočinutí, das Ruhezeichen). Hd. — Z., na vodu, stav, sta- vidlo, das Schutzbrett, die Schleusse, Wehre. D. Lidé té vsi vždycky jsou z-vy ku potře- bám svým v tom potoce mívali. Arch. IV 210. Z., das Stauwerk. Nz., Šd. Z. = kolík. Dch. — Z. železná, k zastavení, k zandáni peci, das Ofenmundeisen. Dch. Z. větrní, v horn., die Wetterblende, Wetterzunge, der Wetterregulator. Hř. — Z. — postranice, prkno na hnojníku, aby hnůj nepadal, das Seiten-, Mistbrett. — Z. u perníkářů, das Ofenbrett. Šp. — Z. = zadržení, přítrž, pre- kaza, zácpa, der Einhalt, die Hemmung, Verhinderung, Abwehrung, Stockung, Stop- fung, das Hinderniss. Nz. Z. založiti. Výb. I. 99. Něčemu (hříchům) z-vu učiniti. Br. — Z. moče, die Harnverhaltung, -Verstopfung. Čsk., Zlob. Z. ženská (měsíčné), die Ver- haltung der Regel, das Asbleiben der mo- natlichen Reinigung. Byl. Kosatcový kořen z-vu ženskou otvírá. Byl. Žena má z-vu. Plk. Zástava čmýry, bezčmýrnosť, amenor- rhoea; Z. hlenu ve vaku slzném. Nz. lk. Z. = zásnět, das Mondkalb, die Klumpfrucht, vz toto slovo. Měla zástavu (potratila jsem). Lk. — Z. = záloha, insidiae, der
Hinterhalt. Zástavu jim zastaviece; Dal. 12.
16. I založichu zástavu proti němu na ho-
rách po vršech; Ješto se tajieše zástava,
povsta inhned. BO. — Z. = zastavení, zdr-
žení se, der Aufenthalt. Uviezl jsem v bahně
hlubokém a neníť z-vy. Žalm. 68. — Z. =
praporec, korouhev, die Fahne. Plk., Ráj.,
Chch. Jih., Čsk. A vzhůru trojbarvou zá-
stavičku zvedlo. Hdk. C 133. Zastav, tento
do vojny hrubú prekrásnej barvy Svato-
vítovu zástavu ňésol. Hol. 191. Som voják
od rodu, kozačka mä mala, nad mojou ko-
liskou zástava mi viala. Chlpk. Sp. 143.
Ach to vaše preútle svedomie. Je to pravá
na týke zástava: vlaje vždy ta, kam zaduje
vetor. Zbr. Lžd. 210. Črnagora, tys ture-
ckých nájezdníkov porážala hlavy, na Ce-
tinje tvoje vejú slobody zástavy. Ppk. I.
180. Za drievnych časov bola i kráľovská
zástava, ktorú nosieval zvláštny kráľovský
zástavník. Sl. let. 33. Spravila sa zástava,
nová všetka zelená a bělá. Sl. let. 1. 318.
Napred zástava slávy. Sldk. 126. Aj vjaly
(vály) zástavy zabudzenej slávy; Běl modro-
červená z. spasenia; Národy zástavy roz-
vínať počali, ktože jich zastavie tie prie-
valy? Sl. ps. — Z. = rota lidu válečného,
die Kompagnie, Fahne. Orb. p., Pulk. Z. =
doplňovací vojsko, das Depot. Sl. les. —