Zástěra
Zástěra. Cf. Mkl. Etym. 321. b. Z, ve- lamen. 15. stol. Zadní z. (okolek, odolek, kasanice, zástěra) a přední (zástěrka, šorec, fujenka) zastupují na Slov. místy sukni; mezi ně přidává se místy nevrapovaný díl (lecos). Vz NZ. I. 26. Z. řemeslnická, Us., oltářová, Hnoj., drátěná, Wtr. Obr. I. 288, 293., podpásní (pod brněním), Gürtelschurz, m. Lpř. Z. od vedra. Pož. 59. Rozváže-li se dívce z , vrátí se milý z vojny. U Bělohr. Bf. — Z. = chlupy na předním konci údu pohlavního srnek. Brm. I. 3. 171. — Z = zámysl atd. Z. nepravosti. Krnd. 79. Aby pod tou zástěrou zastřel jiné hanebnosti; Moudrou z-ru k zachování tajnosti vy- myslil. Výb. II. 1632., 1650.