Zastesknouti sobě n. si
Zastesknouti sobě n. si, sknul a skl, utí; zasteskovati sobě, zasteskávati (zastý- skávati), zasteskovávati, vor Uiberdruss o. vor Verlangen sich etwas zu Herzen nehmen. Ben., Troj., Ros., Sych. Zasteskl si a umřel. Us. Teď nesmíš více od ní odejít, sice by si z-skla. Tyl. — si po kom: po věrném tovaryši. Plk. My po vás nezasteskli jsme si. Kká. Td. 206. Když se ti zaleskne (pr- stýnek), srdce si zasteskne po děvčátku. Čch. L. k. 44. — se komu kde, proč. Z-klo se mu po domovu. Ml. Z slo se mu po něm a hned umínil si, že musí otce svého navštíviť. Kld. I. 94. Princovi se brzo po sestrách z-klo. Němc. I. 20. Z-sklo se mu po vlasti. Us. Pdl. (Staral se o zábavu), aby se jim (princeznám) nezastesklo. Němc. I. 175. Pohané ti, jimžto se zastesklo při uky- daných bozích po věčném Bohu a po pravé službě jeho; Že se mu z-sklo pro obtíže a nesnáze s cestou spojené. Sš. J. 201., Sk. 156. — si proč, kde. Z-skl sobě na mysli. BO. Král Václav z-skl si proto. Dač. I. 32. — si s čím. Z-skli si s útratami a zmešká- ním. Čr. — kdy. Starý Vít často si při očekávání zasteskl. Us. Tč. — s inft. Za- stesklo se mi té nekonečné bídě poddánu býti. Sych.