Zástupce
Zástupce (na Slov. zástupec), e, m. = kdo někoho zastupuje neb zastává, obzvl. s ponětím ochrany, der Vertreter, Verthei- diger, Anwalt, Prokurator, Fiskus, Amts- verweser, Rechtsfreund, Stellvertreter, Vogt, Beistand, Mittelsmann Vz S. N. Z. právní, Us., zboží pozůstalého, manželky, D., měst- ský, obecni (poslanec), lidu, koruny, statní, Šm., zmocněný, zplnomocněný. Nz. Z-cem někomu býti. Pešín Našla v něm horlivého z-ce. Sych. Z-cové z soudu od stran vyžá- daní. Vz Zř. zem. Jir. B. 37. Z. komory či koruny, der Fiskus; z. v úřadu, der Amts- verweser; vrchní státní z., Generalprokura- tor. J. tr. Z-ce někomu dělati. Dch. Z. města či městský, der Stadtanwalt, z. místní, der Lokalvertreter. Šp. Buď do Říma přijeti, buď z-ce za sebe vysiati; Břetislav a z-pci větve moravské s Uhry vyjednávali; Kde nebylo právního z-pce, byl ustanoven pro- kurator. Ddk. II. 258., III. 20., IV. 312. Jeho z. má list plniti. Půh. II. 141.