Zasvětiti
Zasvětiti, svět, tě (íc), il, cen, ení; za- svěcovati = svatým učiniti, heilig erklären heiligen, zum Fest machen; slaviti, ein Fest feiern. Jg. — co : svátek, D., sňatek, Ddk. III. 78., den, slavnosť, Br., šichtu (jí nedě- lati, nepracovati), Vys., školu. Us. — co, se komu: svátek Bálovi. Br. Někomu chrám. Ml. Z. se Bohu, Lpř. J., se studiu, život svůj vědám, práci. Us. Pdl. Nevěděl, komu kostel z. Ddk. II. 245. Slušná teda vec, aby sme tento pamätný deň z-li Bohu. Zbr. Lžd. 57. Ale nám zasvätilo (keď pre dažď polniu prácu nemôžu konať a tak tedy musejú akoby svätiť). Na Slov. Zátur. Dceru zasvětíte hoři. Čch. L. k. 35. Žije rodu v pa- měti, kdo se rodu zasvětí. Nitra VI. 65. — čím. Svátky zvoněním z. (slaviti). Kos. Patriarcha zasvätí svätými bohumilý sľub obriadami. Zbr. Lžd. 50. Obětováním se žertva Bohu zasvěcuje. Sš. H. 170. — se kam. Z. se do něčeho, Lpř. Děj. I. 133., někoho do hospodářství. Šml. I. 56. — kdy. Vidí se tu, že den nedělní hned za apo- štolů jest zasvěcen. BR. II. 453. a. — Z. = oheň rozdělati tam, kudy by zvěř vyraziti mohla, verfeuern. Šp.