Zasvistěti
Zasvistěti, zasvištěti, 3. os. pl. -stí, ěl, ěn, ění; zasvistnouti, stnul a stl, utí = za- hvízdati, lospfeifen, zu pfeifen anfangen. — na koho. L. — komu čím kde. Střela zasvistěla okolo ucha. Č. — odkud (kam). Naň to z vlastních šiků střely zasvištěly. Kká K sl. j. 204 Z hlavní černých 300 kulek zasvištělo. Kká. Td. 269. — kudy jak. Svist (das Murmelthier) zasvistne no- som z hlboka, zasvistnú i ostatní a už tí tam. Na Slov. Šd.