Zásvit
Zásvit, u, zásvitek, tku, m. = zasví- tání, die Dämmerung, das Aufleuchten, der Schimmer, der Lichtblick, Strahl. Mus. 1880. 261., Dch., Kká. Š. 77., Td. 100. Z slunce. Č. Z. blesků, Kká. K sl. j 160., naděje, štěstí. Šml. I. 101. Poslední z. zapadajícího slunce. Šmb. Nad dvermi luny zásvitok sa jakby v nápis krúži, valí. Phld. IV. 23. Ani zhasiť jejich zásvit nezná chmúra, ani búra; jejich zásvit: láska k rodu, k ľudstvu atd. Phld. IV. 574.