Zasvítiti
Zasvítiti, svítím, svěť, svitě (íc), il, cen, ení; zasvěcovati = počíti svítiti, zu leuchten anfangen, erglänzen ; světlem oblesknouti, rozsvítiti (Kat. 680.), beleuchten, licht ma- chen, erhellen. — abs. Zasvítilo slunéčko. Ros. Kolik blesků zasvítilo a zarazilo. Nitra VI. 306. Když slnko jistoty zasvieti? Kyt. 1876. 15. — kde. Duše krásná v krásné tváři zasvítí. Krok. Zasvěť tvář nad sva- tyní svou spuštěnou. Br. Mor ho! Krikla družina slovänská od razu, a meč zasvietil v pästi každému vítäzu! Chlpk. Sp. 8. Jasně se zasvítí (prstýnek), krásně se zatřpytí před oltářem. Čch. L. k. 46 A v kostele zasvítilo se. Dbš. Sl. pov. VIII. 6. — čím. Zasvěcuje očima mysli mé paprslek s hůry. V. Z. někomu štípou. Na Ostrav. Tč. - - komu (co). Lucernu nám sám zasvěcuješ (rozsvěcuješ). Žalm. Někomu z., Einem heim- leuchten. — se, licht werden, zu leuchten anfangen. Divný kometa zasvítil se. V. Když jsi se mi zasvítila. Kom. Oko její se zasví- tilo. Plk. — se kudy. Zasvěcuje se blý- skání po nebi. Ps. — se komu. Len teraz sa mu zasvietilo, erst jetzt sah ers ein, be- griff er's Mt. S. I. 107. — komu kudy kam. Zasvieť mi, mesiačku, štítom do komory. Ht. Sl. ml. 230. — kde jak. Zasvieť že jasne okolo (zorničko), dosť už tej noci, dosť bolo. Frsc. Zor. I. 3. — (odkud) kam. A od Matry až na Tatry zasvietily moje vatry. Chlpk. Sp. 51. Zažnite fakle! zasvietil ľudu von z tmy podlosti, von zo tmy bludu. Sldk. 492. A ani biely deň na mnä neza- svietil, už som ja ten zločin zločinom od- vetil. Chlpk. Sp. 33. Kde (ve věži) ani ľen slunko na ňu nezasvieti. Ib. 31. Keď slniečko vyjde na vrch hory zlatej, veselo zasvieti do krajiny zakliatej. Phld. IV. 467.— kdy. Len kedy netedy slniečko zasvieti. Čjk. 48.