Zasvitnouti
Zasvitnouti, tnul a tl, utí; zasvítati, za- svítávati = pocíti svítati, zabřesknouti se, anfangen zu tagen, hell o. licht werden. — abs. Zasvítává. V. Zasvitl spásy čas. Msn. Or. 112. Když zasvitávalo. BR. II. 290. b. Na tretí den ráno ešte všetek svet spal; bo práve len počalo zasvitávať. Dbš. Sl. pov. VI. 57. — (komu) kde. Zasvitne radosť v očích vdoviných. Č. Na horách už za- svitlo, už brzy slunce vyjde. Us. Tč. Z-tlo mu v hlavě, es ging ihm ein Licht auf. Dch. — komu. Z-tlo mu, es ist ihm ein Licht aufgegangen. Dch. Až mi zasvitne den věčně jasný. Mž 102. Již nezasvitne nám tvůj upřímný pohled. Pká. Pravda rozumu jejich zasvitla. Sš. Sk. 280. — od- kud (komu). Z té milostné tváře zasvitlo knížeti tmavohnědé oko. Němc. I. 77. Když zasvitla z oblak jasná slunce tvář. Msn. Or. 27. — kdy. Po dlouhé pouti zasvitne mu paprs'ek ve vlastní duši. Vrch. Myth. I. 218. Teprve v posledním roce života Vla- dislavova zasvitla mu zase hvězda svobody. Ddk. III. 246. — jak. Ach svitaj, svitaj svitaníčko! Ach, zasvítalo ale málo, ešce sa devče nevyspalo. Pck Ps. 10. Oko z-tlo mu bleskem. Čch. Hvězda císařova ještě jednou v plném lesku měla zasvitnouti. Ddk. II. 333. — kam. Ledvaže však nad modré temeno hor brunatné slunce rudě zasvitnulo. Mcha. — odkud. Zoře zasvítá z temnosti. Chmel. — čemu kdy. Zasvítá češtině naší po tak dlouhé mrákotě. Sych.