Zašuchotati
Zašuchotati = zašustiti, anfangen zu schwirren, ein wenig schwirren. — abs. Hlasy rozlietly sa po bučine, len vetor za- šuchotal a potom ďálej ulekal. Lipa 335. Dumný stojí háj, len tu i tu zašuchocú lísto- čky. Lipa 336. Naraz schytí sa oblak, hromy zaďurkajú, dážď zašuchoce. Ib. 329. Ani jeden lístok nezašuchoce. Ib. 315 — čím. Ale tam nič, ani len krielcom nezašuchotalo. Dbš. Sl. pov. VII. 41. A má proutek zlato- čárny, když jím pekne zašuchoce. Hdk. C. 238. — kde. Jastrabie péra si zašuchotaly v povetrí. Klčk. Zb. IV. 87. Ale to list v hore zašuchoce a i sova zahukoce a spať mu nedá. Dbš. Sl. pov. VI. 64. Hviždí fujak po dvore, zašuchoce v pitvore. Lipa 363. Už milého ženicha dobre posťahovali, keď za nimi dačo zašuchoce a oni ztratili sa v hore. Lipa III. 311.