Zatajiti
Zatajiti, aj, aje (íc), il, en, ení; zatajo- vati = tajením zakryti, zadržeti, verheim- lichen, verhehlen, verbergen, vertuschen, geheim halten, verschweigen, zurückhalten, verschlucken, verbeissen; se = zapříti se, sich verleugnen lassen; zadržeti se, stocken; na Slov. také = stavěti se, sich stellen. — Jg. — co: smích, bolesť, dech, výčitky. D, Nz. lk. Z. pravdu. Hus II. 397. Jaká bych já sestra Byla, dybych bratra zatajila? Sš. P. 134. Z. koho = omámiti, omráčiti, betäuben. Na mor. Val. Vck. Všecko voda zatajila (přikryla). Na Slov. Plk.- - co se kde. Duše v sobě nezatajil. BR. II. 131. b. Před Bohem se nice nezatají. BO. Z. něco před někým. Šml. I. 105., Dač. I. 128. Nemoc a bída se z. nemohou před nikým. Us. Tč. Marnosť a bláznovství jako šidlo v pytli z. se nemůže. Prov. Z. v sobě pláč, Us., dech. V., Dch., Vlč., Er. P. 182. Svůj úmysl před někým z. Br. — co, se čím. Tou bylinkou zatajila sem krev (zastavila). Us. Krp. Tou odpovědí nemohli na se z. pyšné nepodda- nosti. Bart. IV. 20. Z. jméno mlčením. Jel. Zatajila se celá ulice vojskem (byla plna). Us. — co, se komu. Puch mi dech zatajil. Us. Zatajila se mu řeč. Koll. Dech se mu zatajil. Dch., Šd., Hý. — jak. Dech zatajil se mžikem v prsou všech. Čch. Mch. 63. — se. Zatajil se (zapřel se). Us. Vz nahoře. Zatajil se (nemohl dýchati, verlor den Athem). Vck. Z. se nemohši před pána přišla. BR. II. 151. — se s čím kde (před někým). Br. Nemohl zatajovati se s tím, že pohroma přijde na město boží. Sš. Sk. 73. — čeho. Z. něčeho před ženami. Flav. Kdo jest tak sprostný . . ., aby směl toho z.? NB. Tč. 8. Dal přísud na ten póhon, jakož jeho za- tajil. Půh. II. 600. — proč. Kdyžby který zatajil viny podlé nalezenie pro přiezeň. Sedl. Rychn. 7.