Div
Div = pohled. Tvój život jest všem na divy obnažen. Výb. II. 35. — D. = věc podivení budící. Vz Mkl. Etym. 46. Ký div, že . . . ; Toť budou divy!; Mladý div ne- dlouho živ (o dítkách příliš časně dospě- lých, rozumných); Až div. Dch. Na div nás všech zabučela kravice; Mně byl na div bratr Eliseus; Bylo mi na div, že . . . Kos. 370* Což divu, lépe: Ký div, jaký div! Brt. Slýchal-li kto také divy ot hrnčíře? Výb. II. 29. V div se dievky proměnichu. Dal. Ovšem bieše člověk duchovní v pokrme na divy skrovný. Leg. o sv. PRok. V div se mnozí vzradovachu. Hr. ruk. 41. Div divný, divúci. Kat. Vždy divóv hledají a dvorností. Šť. Kn. š. 11. — D. = věc nepojatá. Běží, div si nohy neuběží; Hledí, div si oči ne- vybledl. Brt. Já div již dohlednu v své mládí zpět. Kká. Š. 99. Div, že nedetieše Dal. 148. Div po sobě nejí. Lpř. Div, že neomdlela. Us. Dvě tak přílišnej bolesti div ež mohla v svém srdci snésti. Hr. ruk. 81. V div se mnozí vzradovachu. Hr. ruk. 41. (125.). — D. = zázrak. D. sluje u nás zázrak, že pohled (div) na se obrací. Sš. I. 142. Byly by v tom divy. Dch. D. přírodní. Stč. Zem. 509. Mnoho tu ukáza divóv; Toť bude veliký div!: Mnoho divóv činieše. Výb. II. 11., 32., Pass. To se vše bez diva děje. Alx. V Proč se jest s oněmi ten div stal? Št. Kn. š. 31.